.

Paulo Coelho - Veronika se rohodla zemřít

14. června 2011 v 13:56 | Lady McFly |  Přečtené
Název: Veronika se rozhodla zemřít
Originální název: Veronika decide morrer
Autor: Paulo Coelho
Země vydání: Brazílie
Počet stran: 142
Rok vydání: 1998

Píše se jedenáctý listopad roku 1997 a Veronika se rozhodla zemřít.
Tak tohle je první věta knihy. Vypráví právě o čtyřiadvacetileté slovince, Veronice. Je mladá, krásná, má dobrou práci, muži o ní mají zájem. Co víc by si mohla přát? Zemřít! Rozhodne se tedy a spolyká prášky. Bohužel (nebo možná bohudík) se jí pokus o sebevraždu nezdaří a ona skončí ve Villete - místní psychiatrické léčebně.
Zde ji dr. Igor, ředitel ústavu, oznámí, že její srdce je nenávratně poškozeno a zvývá jí asi týden života. Veroničina první myšlenka je, že musí zemřít ještě dřív, týden je moc. Tedy alespoň ze začátku...

Seznámí se zde se Zedkou, starší ženou, která trpí (tedy vlastně trpěla) depresemi. Ta ji ukáže celý ústav, jeho chod a hlavně důležité lidi - Bratrstvo. To je skupina lidí, kteří jsou dávno vyléčení, ale mají strach vrátit se do "normálního" světa. Ve Villete si totiž každý může dělat co chce, protože jsou tam přeci blázni. Jedním z takových lidí byla i Mari - žena, která dřívě trpěla panickým strachem. Byla vyléčená ale obávala se, že jakmile vyjde ven, její strach se vrátí. Tak tedy zůstávala v ústavu a vedla Bratrstvo. Právě po ní chtěla Veronika prášky, aby se mohla zabít ještě dřív, než za týden. Pak se ale něco stalo...
Veronika viděla všechny ty lidi, jak jsou svobodní a bezstarostní. Nikdo si na nic nehrál, byl sám sebou, bez ohledu na to, co si o něm myslí ostatní. Už dlouho se necítila tak nespoutaná, jako právě za mřížemi této budovy. A taky tu byl Eduard - mladý a krásný muž. Veronika se do něj zamilovala a utekli spolu. Pomalu se však blížila její poslední noc, týden už utekl. Rozhodli se ji strávit spolu. Na ničem nezáleželo, jenom na přítomnosti. A tak usnuli... Co se stalo potom, si musíte přečíst sami =).


Upřímně, vybrala jsem si tuhle knihu podle názvu. Nemám totiž ráda jednu holku - Veroniku. Smrt bych ji samozřejmě nepřála, ale je lepší vybít se takhle, než ji třeba vrazit =D. A druhým důvodem byla obálka, která se mi nějak zalíbila. Jávím, já vím "nesuď knihu podle obalu". Ale tenhle mě vážně nějak zaujal. Říkala jsem si: "super, nějaká volnější, komediální kniha" a ještě víc mě v tom utvrdilo asi 5 stránek co jsem si přečetla ... Šeredně jsem se ale mýlila.
Není to vůbec komediální knížka. Právě naopak, je hrozně filosofická. Vlastně jsem si ani nečetla recenzi, což nikdy nedělám - vždy musím vědět, o čem kniha je. Tady jsem vsadila na štěstí, ale vyšlo to. I když (jak jsem psala) je to hodně filosofické, mě to hrozně bavilo. V každé druhé větě bylo nějaké moudro. Měla jsem ji za 2 dny přelouskanou (což je při mém momentálním časovém vytížení opravdu zázrak =D). Taky mě zajímalo, jak to celé nakonec dopadne - jestli bude nějaký ten "hepyend". Vlastně jsem ten konec už tušila delší dobu, ale bylo tam pár věcí, které mě od mé verze odrazovali. Každopádně si tuto knihu přečtěte! Je tam opravdu pár věcí, které stojí za zamyšlení a se kterými naprosto souhlasím.

Jako s tímhle příběhem, který mě naprosto zaujal, tak vám ho sem musím dát! Vypráví ho Zedka, jako odpověď na otázku, kterou ji položila Veronika - "Co to znamená, být blázen?"

"Jeden mocný čaroděj chtěl zničit jakési království, a tak
do studny, z níž si brali vodu všichni obyvatelé té země, nalil
kouzelný lektvar. Kdo se té vody napil, ten se zbláznil. Na
druhý den ráno se jí napili všichni lidé z království a zbláznili
se, až na krále - který měl pro sebe a svou rodinu vlastní
studnu, k níž se čaroděj nedostal. Znepokojený král se snažil
své poddané nějak zvládnout a nařídil řadu bezpečnostních a
zdravotních opatření: ovšem strážníci a úředníci se té otrávené
vody napili také, královy příkazy považovali za nesmysl a
nehodlali je plnit.
Když se pak obyvatelé království o těch dekretech
dozvěděli, došli k názoru, že jejich panovník se zbláznil a že
teď přikazuje samé hlouposti. S křikem se shromáždili před
hradem a žádali, aby král odstoupil. Zoufalý vládce se tedy
chystal vzdát trůnu, ale královna mu v tom zabránila a řekla:
,Teď půjdeme k té studni a taky se napijeme. Budeme pak
stejní jako oni.'
Tak se také stalo: král s královnou se napili vody šílenství
a okamžitě začali říkat nesmysly. Jejich poddaní pak od svého
požadavku ustoupili: když král teď prokazuje takovou
moudrost, proč by nemohl vládnout v zemi dál?
V království potom nastal klid, přestože se jeho obyvatelé
chovali docela jinak než jejich sousedé. A král mohl vládnout
až do konce svých dní."

PS: Snad bych jen chtěla říct, že tahle kniha je z takové minisérie 3 knih. První díl jsme si tedy představili, druhý nese název "U řeky Piedra jsem usedla a plakala" a třetí "Ďábel a slečna Chantal". Jak já se na ně těším! =D. Mám je všechny stáhlé, tak si je chci přečíst. Taky jsem objevila, že je podle této knihy natočen i film se stejným názvem z roku 2009. Hlavní postavu, Veroniku, ztvárnila Sarah Michelle Gellar. Tuhle herečku sice moc nemusím, ale snad to bude aspoň trošku kvalitní film..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dadie Dadie | Web | 14. června 2011 v 17:56 | Reagovat

obdivujem ťa, že to zvládaš :D ale sem budem určite chodiť, milujem knihy :)

2 Leela Leela | Web | 17. června 2011 v 19:24 | Reagovat

Né já chci vědět co se stane nakonec :D! Achjo :D Ty sis tuhle knížku taky stáhla? Nenapíšeš mi kde? :)

3 Infinity Infinity | Web | 12. července 2011 v 12:22 | Reagovat

Já se jmenuji Veronika a ten příběh mě fakt zajima! :) tento spisovatel píše jen dobré knihy :))

4 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 22. července 2011 v 13:45 | Reagovat

Zní to dobře, myslím, že si to stáhnu :) Díky za typ ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama