.

Odpaďárna

Objednejte si png!

29. července 2011 v 20:59 | Lady McFly
Určitě to znáte. Obrázky bez pozadí - ať už na blend, design, jen tak do článku nebo na cokoli jiného - tzv. PNG obrázky. Jediným problémem je, kdo je ořízne.. Tak to budu asi já =D.
Možná vás to překvapí, ale mě to hrozně baví. Bohužel (nebo radši bohudík) já nijak negrafičím ani nic podobného, takže mi kopa takových obrázků jen tak leží ve šložce a nic z toho. Proto mě napadlo, že kdyby si chtěl někdo PNGéčka objednat, má možnost. Staží jen vyplnit krátký "formulář" níže.

• S kým/čím
• Počet (max. 5 na "objednávku")
• Jiné připomínky a přání

nebo

• Můžete poslat zrovna odkazy na obrázky (min. velikost 800 x 500 pixelů)

- Na blogu je také rubrika s volnými png, kterou naleznete ZDE

Povídka - Loď snů

20. května 2011 v 15:17 | Lady McFly
Přidávám sem jednu povídku, která ale není ode mě. Neřeknu vám, kdo ji psal, ale není z blogového ani internetového světa, proto od nikoho nekopíruju! Vlastně ani nevím, proč ji sem dávám, ale hrozně se mi líbí. I když je taková smutná :)(. No přečtěte si sami...
.
"Píše se rok 1912. Jmenuji se Mary Johnsonová a pocházím z rodiny, která vlastní pár pozemků kolem mého rodného městečka Brownston. Nikdy jsem si na naší finanční situaci nestěžovala, ale zároveň mě nudí chovat se způsobně a nuceně, žít v místě, kde mne všichni znají a každý můj prohřešek, či schůzka s mužem,byť nevinná, je okamžitě rozmazávána místními lidmi, toužícími po senzaci. V tak malém městečku jako je Browston jsem se cítila příliš svázána, což je pro takového výstředního exhibicionistu, jakým jsem bezesporu jíž od dětství, horší než žhavá mučící želizka přiložená na břicho.
.
Když jsem poprvé sdělila svým rodičům, že nechci studovat Oxfordskou univerzitu, ale odjet do Ameriky a stát se tam herečkou, málem dostali infarkt. Ještě teď si živě vybavuji svou matku, jak po tomto sdělení leží v posteli s mokrým hadrem na čele. Chudáci, mysleli si, že je to jen rozmar dospívající dcery a až vyrostu, dostanu rozum. Nakonec mě přece donutili jít na Oxford. Po roce jsem odešla. Zkrátka mě studium snobské univerzity nenaplňovalo. Ani ve svých jednadvaceti letech jsem rozum nedostala, naopak, touha podívat se za "Velkou louži" se stále stupňovala. Po dlouhém přemlouvání jsem nakonec dostala šanci. Jedinou šanci, kterou nesmím promarnit za žádnou cenu. Lístek na Titanik, nejluxusnější loď v historii mířící do New Yorku, se pro mě stal tím nejkrásnějším dárkem k narozeninám, v celém mém dosavadním životě. Upnula jsem se na tu cestu, jako kočka ke svým koťatům. Nikdo a nic mi už nemůže zabránit v mém odjezdu. Začíná pro mne nové bytí! Sbohem, rodná Anglie, sbohem, měšťácký živote! Teď se stanu svobodnou a volnou jako ptáci, které jsem tak ráda v dětství pozorovala...

Slohovka do ČJ - Rodina

28. dubna 2011 v 17:57 | Lady McFly
Přídávám sem mou slohovku do češtiny na téma RODINA. Říkala jsem si, že když se s tím tak dlouho patlám, tak jednička je málo. Musí "žít" dál :D. Do školy můžete kopírovat bez zdroje ale jestliže chcete kopírovat na svůj blog, tak je to přísně zakázáno!!!

Rodina. Tohle slovo je více než jen spojení šesti písmen. Je to milující prostředí, kde vás každý její člen podrží, ochrání a nikdy nezradí. Můžete zde být sami sebou, sdílet své radosti i starosti. Tento okruh lidí má většinou "základnu", která se nazývá domov. Je to místo, kde všichni společně žijí a kam se rádi vracejí. Dodává jím pocit bezpečí.
Když už jsme si tedy probrali, co je to vlastně rodina a kde sídlí, můžeme se rovnou přesunout k jejím členům. Hlavou rodiny, alespoň ve většině případů, bývá otec. Nevím, proč tomu tak je. Možná to pramení už z dřívějších dob, kdy světu dominoval, dalo by se říci vládl, muž. I v naší rodině je hlavou táta. Občas doma "vládne" spravedlivě, jindy si to jen myslí. Je to silný cholerik, tudíž to u nás v některých okamžicích nevypadá jako v rodině, nýbrž na vojenském výcviku. Ve světlých chvilkách zase dokáže být milujícím rodičem, který pro mne a mé bratry udělá téměř cokoliv. Na druhou stranu nás vždy učil samostatnosti a pořádku. Nic jsme nedostali zadarmo, vše jsme si museli patřičně zasloužit. Za to jsem ale ráda.
Další na řadě je matka. Osoba, která by měla být dítěti snad nejblíže. Přeci jen ho v sobě celých devět měsíců nosila, tak se jejich vztah mohl vyvýjet dříve, než s ostatními. Můj vztah s mámou byl vždy poněkud individuální. Někdy jsme se v roli matky a dcery střídali. Snaha udělat pro své děti první, poslední ji většinou připravila o zdravý úsudek natolik, že udělala nějakou hloupost. Vždy pro mě byla spíše kamarádkou, než mámou se vším všudy. A i když mě občas štve, za nic na světě bych ji nevyměnila.
Dalšími členy rodiny jsou sourozenci, v mém případě dva bratři. Když jsem byla mladší, tak jsem si moc přála sestru, ale v pozdějším věku jsem dospěla a zjistila, že kluci jsou lepši .Člověk se s nimi nikdy nenudí. A co teprve s mými bratry. Oba jsou mladší než já, proto na ně musím dohlížet a usměrňovat je. Někdy to opravdu není lehké, protože každý z nich má svou hlavu. Bohužel se ji ještě nenaučili používat, proto jejich nápady značně konkurují matčiným. Oni z toho snad vyrostou... Pomalu se blížíme ke starší generaci, tedy k mým prarodičům. Začnu babičkou. To byl vždy věrný posluchač mých každodenních zážitků snad už od doby, kdy jsem se naučila mluvit. Obdivuji její trpělivost, laskavost, obětavost, eleganci,smysl pro pořádek a další kopu ctnostných vlastností, které ona bezpochyby má. Za většinu věcí, které umím, vděčím právě jí.
Neméně důležitou součástí v mém životě je, byl a bude děda. Tento chlapík mě vdy dokázal rozesmát některým ze svých vtipů. Ještě teď si živě pamatuju, jak jsme si spolu hrávali na školu. Nikdy na mě nedá dopustit a za každou cenu mě brání. Jedinou nevýhodou našeho vztahu je to, že si ještě nevšiml, že už jsem už vyrostla. A to se asi nikdy nezmění. Pořád budu jeho malá holčička.
Tak to byla má rodinná posádka, se kterou se společně plavím po obřím oceánu. Občas nás zastihne nějaká bouře a my se musíme semknout, aby jsme ji překonali. Jindy chce některý člen za každou cenu loď opusit. Nebo nás stihne náhlý mráz a my zamrzneme na místě. Ovšem vždy jsme vše společně překonali a já jen doufám, že také společně doplujeme do stejného přístavu.

ZDROJ: Lady McFly ©2010 DON´T COPY!
 
 

Reklama